
inritar [y Lln. Os. Pa. Cb. y Ay. y Tb. y Sm. Md. Bab. PSil. As. Cd. Pr. Ce. Cv. Vd. Tox. /Eo. Mánt/. JH. R. Arm.]
Que cuando s’enritaba na pelea.
Judit 190
Enritadu el cielu.
Judit 211
Dellos de los descípulos al vélo dixeron mui enritáos.
San Mateo 109